Guatemala & El Salvador

No internet, no time, no blog. We are driving south as fast as hell. Well, when everything goes well. 

From Rio Dulce we continued to Antigua, an old colonial town and late capital of Guatemala. On the way we passed through the new capital - hilly Guatemala City - but due to traffic and so as not to get lost we didn't stop. There was a lot of pollution, anyway.

Antigua sits among three big volcanoes - Agua, Fuego and one more whose name I've forgotten, look at Google maps, sorry. We stayed there at a slightly shabby grassy spot in a ruined complex of Asistur, the touristic police. For free (well, for 20 quetzales as I felt bad not to pay anything). We were planning to stay for a few days as we strolled through the cobbled streets and enjoyed the nice parque central and cups of local coffee. We visited a museum of weaving with the great variety of products the local Mayan women make, and also went for a "tour" - up to another volcano, Pacaya. Few years ago you could almost put your hands on running lava but then there was an eruption and the lava is lost. But the hike is still a good one, with nice views - weather permitting, that is. When we were there, it was foggy and cold and we only stole one glimpse of the top... but we grilled marshmallows in a warm little cave and climbed down to a "sauna" with only our heads being visible above the ground.

Then I got ill with fever and diarrhea, and adding to the already unpleasant symptoms imagine you have to pass by other campers every time you go to the toilet with a roll of toilet paper in your hand... Never mind,  it was over soon, especially with the help of antibiotics.

From Antigua we went straight to the borders with El Salvador. As always here in Central America, again the whole "crossing the borders" thing was like an absurd play with us having to make several photocopies and going from one officer to another, without anybody knowing what the others need or do or doing the very same thing again. We got through, anyway, and spent the night on a petrol station for $10 with a hideous (underlined) toilet.

Once in El Salvador, the next morning we set off to the Parque Nacional el Imposible - and it really seemed impossible for some time as the road signs in Salvador are rather non-existing and we had to go there and back a few times and ask several people to find the right dirt road. It took more than one hour to drive the few kilometres and it seemed deserted when we finally arrived but it was up in the mountains, the air was fresh and they had a mirador from which you could see the Pacific ocean. Then a guide came and we went for a hike up the hill which set off down the hill to the river which I involuntarily bathed my whole right leg in as it slipped on a wet stone but what the hell, it was a refreshment before the uphill track through the jungle. The views from the top where breathtaking, with the Pacific ocean to the West and the hills to the East but the wind was, well, impossible. We were rewarded by seeing several birds and also a coati and two armadillos - they are really cute! The next day we went to another river where we - voluntarily - swam and enjoyed the quiet little gorge.

After the mountain days we thought we were prepared for the heat of the beach and turned the car to the coast. We chose Playa El Tunco near the town of La Libertad, where - as we learned later - are probably the best waves for surfing in El Slavador. It was hot. But with a few margaritas it was bearable. We rented a surf board for one day, trying to blend in the community, but if we might look a bit like surfers when carrying the board on the beach I'm afraid the spell was over when we got in the water. Anyway, few bruises and a nose full of sea water later, we successfully survived.

After few days we decided it really was too hot for us and we headed back to the mountains, to a sleepy small town of Alegria, surrounded by coffee plantains. There is also a small crater lake with clear sulphuric waters, and it was here where we stayed for two days, enjoying the calmness and fresh air and Pilsener (sic) from a nearby tiendita. In the morning of the third day we got up early and set off to the heroic task of crossing two Central American borders in one day.



Není internet, není čas, není blog. Jedeme na jih jako draci. Tedy pokud všechno jde, jak má. 

Z Rio Dulce jsme pokračovali do Antiguy, koloniálního městečka a bývalého hlavního města Guatemaly. Cestou jsme projížděli přes současné hlavní město - kopcovatou Ciudad de Guatemala - ale kvůli dopravě a taky abychom se neztratili, jsme raději nezastavovali. Stejně tam bylo strašně smogu.

Antigua sedí mezi třemi sopkami - Agua, Fuego, a jméno té třetí jsem zapomněla, podívejte se do Google maps, omlouvám se. "Bydleli" jsme na lehce ošuntělém travnatém polorozpadlém komplexu Asisturu - turistické policie, zadarmo (teda za 20 quetzalů, protože mně bylo blbý neplatit vůbec nic). Procházeli jsme se po křivolakých uličkách po kočičích hlavách, užívali si odpolední sluníčko v Parque Central a šálky místní kávy. Navštívili jsme Muzeum tkaní, s ukázkami všech možných věcí, které utkají mayské ženy z guatemalské vysočiny. Zašli jsme do rakouské restaurace na opravdový wiener schnitzel s opravdovým bramborovým salátem, to byl svátek! Vedle u stolu seděli další Češi, kteří teda vypadali spíš jako Němci v tyroláckých kalhotech, tak jsme se k nim nehlásili, a pak cestou domů s plným bříškem jsme viděli kolem projíždět Škodu Fabii, naši první škodovku na tomhle kontinentě... Český večer se vším všudy :)

Vydali jsme se taky na "výpravu" - na sopku Pacaya. Před pár lety jste si tam mohli skoro doslova šáhnout na tekoucí lávu, ale pak přišel výbuch a láva se ztratila. Ale i tak to stojí za to, krásné výhledy - ovšem pokud dovolí počasí. Když jsme tam byli my, bylo škaredě a zima a vrcholek se z mraků vyloupnul jen na jeden krátký okamžik. Ale aspoň jsme si opekli marshmallow v teplé jeskyňce a zalezli do "sauny", takže nám nad zemí koukala jen hlava.

Pak jsem onemocněla, průjem a horečka, a k už tak nepříjemným symptomům si přidejte fakt, že pokaždé, když jdete na záchod s rolí toaleťáku v ruce, musíte projít kolem dalších kempujících lidí. Naštěstí to brzo přešlo, hlavně s pomocí anitbiotik a starostlivostí Peťana.

Z Antiguy jsme jeli přímo na hranice s El Salvadorem. Jako vždycky tady ve střední Americe, i tentokrát bylo přecházení hranic spíš absurdní divadlo, kdy si musíte sami dělat kopie dokumentů a pobíhat od úředníka k úředníkovi, kdy jeden neví, co potřebuje nebo dělá druhý, nebo nejlíp dělají oba to stejný. Každopádně jsme se ale dostali na druhou stranu a strávili noc na benzince za 10 dolarů, se strašidelným záchodem.

Ráno jsme pak vyrazili směrem do Parque Nacional el Imposible - Nemožný národní park. A opravdu se nějakou dobu zdál nemožný, protože kvůli neexistujícímu dopravnímu značení jsme se museli několikrát vracet tam a zpátky a ptát místních, abychom našli tu správnou polňačku. Projet těch pár kilometrů nám pak trvalo skoro hodinu a když jsme dorazili na místo, nikdo tam nebyl. Ale zato tam byl krásně svěží vzduch a měli tam mirador, ze kterého se dalo dohlídnout až k Pacifiku a postupně se objevil správce, který nám domluvil průvodce a my jsme vyrazili na cestu na kopec, která začala dolů z kopce směrem k řece, ve které jsem si nedobrovolně vykoupala celou pravou nohu, když mi ujela bota na kameni, ale aspoň jsem byla osvěžena před stoupáním džunglí. Výhledy shora z vrcholu byly parádní, na jedné straně Tichý oceán, na druhé hory, ale hlavně tam byl - nemožný - vítr. Za výkon jsme byli odměnění, když jsme zahlídli několik ptáků, nosála a hlavně dva pásovce, to jsou mazlíci. Druhý den jsme šli k řece, kde jsme se - dobrovolně - vykoupali (celí) a prolezli kus balvanovité řeky až k soutoku s další.

Po dnech v horách jsme si říkali, že už jsme zase připravní na výheň pláže a vyrazili na pobřeží. Vybrali jsme si Playa el Tunco, blízko města La Libertad, kde - jak jsme se dozvěděli později - jsou asi nejlepší vlny na surfování v Slavadoru. Bylo tam horko, ale s margaritou v ruce se to dá vydržet. Jeden den jsme si vypůjčili surfovací prkno, abychom zapadli do místní komunity, ale jestli jsme trochu připomínali surfaře, když jsme šli po pláži, tak jakmile jsme vlezli do vody, bylo kouzlo to tam. Nicméně i s pár modřinami a dutinami plnými slané vody jsme to úspěšně přežili.

Po pár dnech jsme se rozhodli, že je tady pro nás přece jen trochu moc horko a vyrazili zase do hor, do ospalého městečka Alegría, obklopeného kávovými plantážemi. Mají tam taky malou lagunu v kráteru sopky, s průzračnou vodou, ze které smrdí síra, a právě tady jsme strávili dva dny a užívali si klid a čistý vzduch a místní Pilsener (sic) v nedaleké tienditě. Třetí den ráno jsme vstali časně a vyrazili vykonat hrdinský čin přechodu dvojích hranic Střední Ameriky v jednom dni.