N.A.S.A. Journey: July 2013

We enjoy Ecuador! Not only the people are nice but also the petrol is very cheap and we don’t break our budget by driving around.

Our first stop in Ecuador was Otavalo, a little town in the highlands. Zuzka and Kamil weren’t feeling well (as a matter of fact they had their blood tests done for malaria but fortunately it was something less serious), so we found a nice hostel with camping and gorgeous views. We spent a few days there, visited the colourful market in town and later Petr’s tooth fell apart and we had to go to the dentist but all went well. We also went camping by the Lagunas Mojanda but on the way there our heating valve exploded and our coolant went away. Again we had to ask the guys to tow us to a car mechanic. He wasn’t able to repair the valve but put in a T-piece to do a similar job, although now the heating was on all the time. It was good in the highlands but we hoped to fix it in Quito before going to the coast. We managed to get to the Lagunas Mojanda the second time and enjoyed the peace and quiet and cold (we had the heating J ).

After leaving Otavalo, we headed for Quito but there was one more important thing to do before reaching it – crossing the Equator! In the late afternoon we arrived to Mitad del Mundo – Middle of the World. It wasn’t the touristy one that is some 300 metres away from point 0 but a newer and “more scientific” middle. It is right on the Equator and looks like a giant sundial. It was deserted in the falling sun and we enjoyed hopping North and South and North again across the line. For Chico and me it was the first time on the southern hemisphere and I was thrilled to spend the night on 3 seconds of South latitude.

Then finally, it was time for Quito, the capital. We started by visiting several VW dealers and repuestos – spare parts shops to find the valve. They kept sending us to other places but none of them had the piece we needed. In the end we gave up and went for dinner to a small comedor. The owner was interested in our journey and after we finished she insisted we didn’t pay for the delicious food and coffee. We love Ecuador indeed!

We spent the nights in Quito in the parking lot of Parque La Carolina, the largest park in the city. During the day we walked to the Old Town with the cathedral and the Mariscal neighbourhood, so called gringolandia. Well, gringolandia it was but there was a pub with good draught beer! That indeed was one of the highlights of Quito (especially for Petr J).

But big cities are not really overlanders-friendly and we soon set off again. We wanted to settle down for a while and decided to go to the coast. On the way we passed through Mindo, a small rainy village with nice countryside, and soon reached the beaches. Just passing through bigger towns of Esmeraldas and Atacames, we arrived to a sleepy village of Súa. Seeing the ocean again was nice for us but more importantly, it was the first time for Chico. He was afraid of the waves and was running away when we went for a swim. Not a very good start but we hoped he’d learn to deal with it (and he did later on).

When Zuzka and Kamilek arrived, we continued to Mompiche, another small village but this time with good surf. We looked for accommodation and found a nice house but decided we wanted to see another surfers’ spot, Canoa, before making up our minds. It proved to be further than we’d expected and in the end we found a place to stay and decided not to go back to Mompiche. The accommodation was a family hostel, run by Pablo Sr. and Pablo Jr., nice although somewhat strange guys.

We spent three weeks there. I taught Zuzka Spanish, Petr read a lot and did some rearrangements on the car, and Chico learned to catch crabs. Zuzka and Kamilek went surfing practically every day. We also bought some meet from the family (they had pigs on their farm) and cooked lard – it was a delicious remembrance of home. Later on we learned that our friends, the Plzen gang, are going to throw a party about their stay in Colombia, and we started shooting a short funny film about that. You can see the result here (in Czech only, though).

Chico wasn’t feeling very well, however. He was loosing lots of hairs and kept vomiting so we took him to a vet. He gave us antibiotics and indeed, Chico got better soon. Only the hairless spots were persistent but we thought it might be the coastal heat.

Nevertheless, the three weeks passed quickly and it was time to move on again. We waved Canoa good bye and were on the road again.

V Ekvádoru se nám líbí! Nejen, že lidé jsou tady moc milí, ale taky je tady levný benzín ($1.48 za galon, představte si to), takže nás nezruinuje, když budeme jezdit kolem dokola.

Naší první zastávkou v Ekvádoru bylo Otavalo, malé městečko v kopcích. Zuzka a Kamil se necítili dobře (nechali si dokonce udělat krevní testy na malárii, ale ta se naštěstí nepotvrdila), takže jsme se ubytovali v jednom příjemném hostelu s místem na kempování a parádním výhledem. Strávili jsme tam pár dní a navštívili barevný trh v Otavalu. Peťovi se pak rozpadl zub a museli jsme k zubaři, ale naštěstí všechno dobře dopadlo. Jeli jsme taky zakempovat k Laguna Mojanda, ale cestou tam nám vybuchl ventil topného systému v autě a vzal s sebou taky všechnu chladící kapalinu, takže nás děcka museli zase jednou odtáhnout k mechanikovi. Ten sice neuměl spravit danou součástku, ale navařil nám tam místo ní T-díl. Díky tomu systém funguje, ale jen na jeden způsob – pořád topí. To je fajn na horách, ale doufali jsme, že se nám ho podaří opravit v Quitu, než vyrazíme na pobřeží. Na podruhé už se nám k lagunám podařilo dostat a užívali jsme si klid a zimu (díky topení).

Po Otavalu jsme nabrali směr Quito, ale před hlavním městem byla na programu ještě jedna důležitá věc – překročení rovníku! V pozdním odpoledni jsme přijeli do Mitad del Mundo – Prostředku světa. Nebyl to ten turistický, který je asi 300 metrů od bodu nula, ale nový a „vědečtější“. Je přímo na rovníku a má podobu obrovských slunečních hodin. Nikdo tam zrovna nebyl a my jsme v zapadajícím slunci skákali na sever a na jih a zase na sever a ono to fungovalo. Chico i já jsme oba byli na jižní polokouli poprvé a já jsem byla nadšená z toho, že budeme spát na třech vteřinách jižní šířky, a v noci jsem hledala na obloze Jižní kříž.

Pak ale konečně nadešel čas pro Quito, hlavní město Ekvádoru. Nejdřív jsme ho poznávali hlavně cestou po různých VW dealerech a repuestos – prodejnách s náhradními díly, kde jsme hledali nový ventil. Posílali nás z jednoho místa na druhé, ale nikde neměli pro Juráška ten pravý. Tak jsme to nakonec vzdali a šli na večeři do malého comedoru. Paní majitelku zaujalo vyprávění o naší cestě natolik, že trvala na tom, že výbornou večeři i kávu máme zadarmo. Milujeme Ekvádor! J

Noci v Quitu jsme trávili na parkovišti Parque La Carolina, největšího parku ve městě, a během dne jsme se šli podívat do starého města s katedrálou a čtvrti Mariscal, tzv. gringolandia. Cizinců tam sice bylo opravdu plno, ale zase tam měli hospodu s výborným točeným pivem, což byl jeden z nejlepších momentů v Quitu (hlavně pro Peťu).

Ale velká města nejsou pro cestovatele s autem úplně přátelská a my jsme brzy vyrazili dál. Chtěli jsme se na chvíli někde usadit a rozhodli jsme se jet na pobřeží. Po cestě jsme projeli Mindo, malé městečko s krásným okolím ale deštivým podnebím, a za pár dní dorazili k plážím. Velká města jako Esmeraldas a Atacames jsme jenom projeli, abychom se zastavili v ospalé vesnici Súa. Bylo příjemné zase vidět oceán, ale hlavně – Chico byl u moře poprvé. Ze začátku se bál vln a utíkal, když jsme se šli koupat. Nebyl to úplně nejlepší začátek, ale doufali jsme, že se postupně naučí mít moře rád.

Když dorazili i Zuzka s Kamílkem, vydali jsme se dál, do vesničky Mompiche, kde byl dobrý surfovací spot. Říkali jsme si, že bychom se mohli usadit tady a našli jsme i příjemné ubytování, ale pak jsme se rozhodli podívat se ještě na další surfařské místo, Canoa. Ta nakonec byla dál, než jsme čekali, takže jsme se už do Mompiche nevrátili a zůstali na místě. Našli jsme ubytování v hostelu Estrella del Mar, rodinném podniku vedeném Pablem Sr. a Pablem Jr.

Strávili jsme tam tři týdny. Já jsem učila Zuzku španělštinu, Peťa hodně četl a předělával auto (s tím začal samozřejmě tři dny před odjezdem…) a Chico se naučil nebát se tolik vln a chytat kraby. Zuzka s Kamílkem chodili surfovat v podstatě každý den. Jednou rodina dělala zabijačku (chovali na svojí farmě prasátka), tak jsme koupili kus vepřového a vyškvařili sádlo. To byla krásná vzpomínka na domov. Později jsme se dozvěděli, že cirkus z Plzně pořádá promítání o svém výletu do Kolumbie a rozhodli jsme se natočit o jejich pobytu krátké video. Film měl na promítání úspěch a vy se na něj můžete podívat tady.

Chico se ale necítil nejlíp. Vypadávalo mu hodně chlupů a často zvracel, tak jsme se rozhodli vzít ho k veterináři. Ten zjistil, že má nějakou zažívací infekci a dal nám pro něj antibiotika. Chicovi se opravdu udělalo brzo líp, i když měl pořád hodně vylysalých míst. To jsme ale přikládali horku na pobřeží, na které nebyl zvyklý.

Tři týdny ale utekly jako voda a my jsme se museli (celkem rádi) s Canoou rozloučit a vyrazit zase na cestu.

Photos / Fotky: