Guatemala ya!

The journey to Guatemala took a bit more time then expected but here we are, after all.

After leaving Puebla we first got stuck on the highway, then arrived to a little town by a big lake, Catemaco, where we found out that we had a flat tire (to be honest, I was surprised it hadn't happened earlier, considering the quality of Mexican roads) and, more importantly, our computer didn't work. We tried to fix it first (the computer, not the tire) but then decided to give it to a computer expert and had to buy a new hard-disk ... So the "fastest way to Guatemala" took us about a week and a few hundreds of pesos.

But there we were, at the Mexico-Guatemala border, afraid if our non-existing permit for the car would be a problem. But we forgot about it when the Mexican customs officers asked us to pay for leaving the country. We tried to explain that we'd paid when entering the country but they said the usual way is to pay when you leave. Fortunately, we had kept the receipt from Sonora so in the end we didn't have to pay that. But I really don't know what the clowns in Sonora were doing (and neither did they, I guess).

On the Guatemalan side it was even funnier as the customs was a lorry, the immigration officer was an elder man who had the stamp hidden under his pillow, the bank was a stall, and we had to go to a huge clothes/shoes/whatever market to make photocopies of our stamped passports.

But after all the journeys between the lorry, the immigration officer, the market and the stall they actually let us in. So off we went, in the direction to Tikal. It was almost smooth although we don't have a proper map (again;), and we got lost only few times and finally reached the Tikal National Park in the evening ... only to learn that the entrance fee for "extranjeros" is bloody expensive (and six times higher than that for the locals) and we don't have enough cash to pay it and the closest ATM is about 40 kms back the way we came. Luckily, the Park Rangers were very nice and let us spend the night beside their house. We went for a short night walk into the jungle, saw hundreds of glowing lights of spiders' eyes that were like another starry sky, heard a howler monkey, and in the morning set off to get the money which was a bit of a fight but with a happy ending. In the meantime we also managed to go for a tour through the jungle and saw our first monkeys in the wild, and in the evening finally went to the national park, only to find out that the camping place is five times more expensive for foreigners than for locals. Oh, well. But the pyramids were impressive, when you climb the highest one you can see the tops of the others bobbing above the trees, the tourists are spread in the jungle so you can meditate about their purpose alone. Only don't climb on the very first one that looks like a WWII bunker as we did, it's not worth it, there are many more (and better) to come :)

Now we are in a lovely town on a lake, Flores, deciding where to go next. We will probably have to buy a tourist guide, after all.



Cesta do Guatemaly nám zabrala delší dobu, než jsme čekali, ale nakonec jsme opravdu tady. 

Když jsme odjeli z Puebly, nejdřív jsme se zasekli na dálnici, a pak v malém městečku Catemaco u velkého jezera, když jsme zjistili, že jsme píchli kolo (popravdě, čekala jsem to mnohem dřív, vzhledem ke kvalitě mexických silnic) a nejede nám počítač. Nejdřív jsme se ho snažili spravit sami (ten počítač), ale pak jsme ho dali expertovi a museli jsme koupit nový hardisk. Takže "nejrychlejší cesta do Guatemaly" nám zabrala týden a ubrala pár set pesos.

Ale pak už jsme konečně byli na hranich. Báli jsme se, jak to bude s naším neexistujícím povolením pro auto, ae to nás přešlo, když nám mexičtí celníci řekli, abysme zaplatili za opuštění země. Peťa se trochu rozčílil a snažil se jim vysvětlit, že jsme platili už při vstupu, na což oni řekli, že normální postup je platit až při výjezdu. Naštěstí jsme nakonec našli účet, takže jsme nemuseli platit nic. Tak vážně nevím, co tam ti tajtrlíci v Sonoře vymýšleli.

Na guatemalské straně to bylo ještě vtipnější. Celnice byl kamión, imigrační úředník strejda, co si kulatý razítko schovával pod polštářem, banka byl stánek jak na langoše a kopie pasu s razítkem jsme si museli jít udělat na obrovskou tržnici s oblečením, botama a dalšíma krámama.

Ale po všem tom cestování mezi kamionem, strejdou, stánkem a tržnicí nás nakonec opravdu pustili přes hranice. Tak jsme jeli, směrem na Tikal. Šlo to docela dobře, i když (zase;) nemáme pořádnou mapu, ztratili jsme se jen párkrát a k večeru dojeli na Tikal, jen abychom zjistili, že vstupné je proklatě drahý a je to asi šestkrát víc než platí místní a my tím pádem nemáme dost hotovosti a nejbližší bankomat je 40 km zpátky směrem, ze kterého jsme přijeli. Ale naštěstí správci parku byli hodní a nechali nás přespat vedle jejich domku. Šli jsme na krátkou procházky noční džunglí, viděli stovky svítících pavoučích očí, které byly jako další hvězdná obloha, slyšeli vřešťana a pro peníze vyrazili ráno. Byl to trochu boj, ale nakonec se nám je podařilo sehnat a v mezičase jsme šli i na túru pralesem a viděli naše první opice "na divoko" (házeli po nás šlupky od nějakých plodů). Večer jsme konečně dorazili do národního parku Tikal a zjistili, že kemp nás bude stát pětkrát víc než místní. Co už. Ale Tikal je opravdu impozantní, pyramidy v pralese, když vylezete na tu nejvyšší, vidíte špičky ostatních vykukovat nad stromy a turisti se pěkně rozprostřou, takže můžete v klidu rozjímat nad jejich účelem. Jen nelezte hned na tu první, co vypadá jako bunkr z druhé světové války, jako jsme to udělali my, kousek dál je jich mnohem víc a hezčí :)

Teď jsme ve Flores, městečku na jezeře kousek od Tikalu, a rozhodujeme se, kam dál. Asi si nakonec přece jen budeme muset koupit průvodce...