Puebla, PUE, Mexico

Many things have happened since the last blog entry. We are still in Mexico but will travel the fastest possible way to Guatemala now... but first things first.

After leaving Leon we went to a little town of Tequisquiapan where we wanted to spend the night in a "balneario" - an aqua-park - since they also offered camping. But as we came there at about 8 o'clock in the evening, the place was already closed and we spent our first night in Mexico sleeping " outside", that is we parked the car in a small square in the city. And it worked well! Well, I couldn't fall asleep at first, listening to every little noise around but eventually I woke up in the morning :)

From this little town we wanted to go to San Juan Teotihuacan, a small town near Mexico City, with huge Mayan pyramids. But there it happened... When turning off the highway to San Juan Teotihuacan, already in the state of Mexico, a policeman stopped us and wanted to see "el permiso de importacion temporal del vehiculo", the permit for the car. After showing him the pink registration paper and our visas, we understood there is one more piece of paper, that is the permit for the car, and that we don't have it since they never told us about it when we crossed the border in Sonora. The fine for not having this was - according to the policeman - 5.800 pesos, some $500, plus they could take the car from us... As we didn't have so much money we kind of haggled and he said 3.000 pesos would be OK. Then I started to cry so he gave us 500 pesos back. Maybe I should have cried more ;) Anyway, for the 2.500 pesos he gave us a piece of paper with handwritten dates and told us we can stay in the state of Mexico until next Tuesday, that was some four days, and with this he let us go. Off we went, then. To be honest, we knew that there was some kind of paper for the car but since we went through the customs and payed for something (that in the end turned out to be only the touristic visas for us), and they let us go, we thought we had everything we needed. Apparently, we didn't. The weird thing is that when the police had stopped us before (and they had), they never wanted anything else than the pink registration paper proving the car is ours.

When we arrived to the RV Park in San Juan Teotihuacan (very nice, if you ever go this way), we sent an email to the Czech embassy in Mexico City, they gave us another email for the Mexican Custom Office, and these people told us that there is no way of obtaining the permit in the interior of the country, we can get it only at the borders. By then we were in Cholula where we also finally ordered the windscreen wiper and had to wait few more days to receive it, and since we stayed in an expensive and not so very nice RV Park there, we decided to find somebody through the hospitalityclub.org where Petr is a member. And we couldn't be luckier here. We found Claudia and her great family who all accepted us as if we were members of their family, they feed us and take us for trips and to the cinema, and the only thing we could do for them so far was a big pot of goulash... They also go out of their way to help us to fix that of the permit but apparently being Mexican doesn't help either when you have to deal with the Mexican officers. So now we are prepared to set off on the shortest possible way to Guatemala and hope that we will be able to get through to Guatemala although we'll probably need a proof of the cancellation of the Mexican permit we don't have so it may get even funnier.

On the bright side, we saw the pyramids in Teotihuacan, and more importantly, we went for a picnic to Popocatepetl with our new friends, and it was amazing. We were almost 4.000 metres above sea level, probably the highest I have ever been, and you could feel the lack of oxygen in the air. Both Popo and his sister, or better to say his lover - according to an old Mexican legend - are impressive, especially with el Popo blowing a cloud of smoke every now and then.

Off to Guatemala now...



Od posledního zápisu se toho hodně událo. Jsme ještě pořád v Mexiku, ale zítra budeme vyrážet nejkratší cestou do Guatemaly... Ale pěkně popořadě. 

Z Leonu jsme dojeli do městečka Tequisquiapan, kde jsme chtěli přespat v "balneariu" - místním akvaparku, kde by taky mělo být možné kempovat. Ale protože jsme tam dorazili někdy v osm večer, už tam nikdo nebyl, takže jsme nakonec strávili naši první noc venku v Mexiku, konkrétně jsme zaparkovali na náměstí. Nejdřív jsem nemohla usnout a poslouchala všechno, co se kolem šustlo, ale nakonec jsem se probudila až ráno :)

Odtud jsme chtěli pokračovat do města San Juan Teotihuacan, kde jsou velké Mayské pyramidy. A tady to všechno začalo... Když jsme odbočovali z dálnice na San Juan Teotihuacan, to už jsme byli ve státě Mexiko, kousek od hlavního města, zastavil nás policajt a chtěl po nás "el permiso de importacion temporal del vehiculo", povolení "pro vstup" auta. Když jsme mu ukázali registraci auta i naše víza a pořád mu to nestačilo, pochopili jsme, že existuje ještě další papír, který nemáme. Když jsme totiž překračovali hranice z USA do Mexika v Sonoře, poslali nás do kanceláře zaplatit povolení, tak jsme šli a dostali formulář, o kterém jsme si mysleli, že je i pro auto. Jak se tady ukázalo, byly to jen víza pro nás. Problém byl v tom, že nic dalšího už pak po nás nechtěli a nechali nás jet. Plná pokuta za ježdění po Mexiku vlastním autem bez tohodle povolení byla - jak říkal pan policajt - 5.800 pesos, asi 8.500 korun, a případně by nám taky mohli zabavit auto. Protože jsme tolik peněz u sebe neměli, tak mu stačilo 3.000 pesos, a když jsem pak začala brečet, tak nám ještě 500 pesos vrátil. Možná jsem měla brečet víc ;) Za těchhle 2.500 pesos nám dal rukou psaný papírek a řekl, že s ním můžeme zůstat ve státě Mexiko (tzn. v blízkosti Mexiko City) několik dní, a nechal nás jet. Tak jsme jeli.

Když jsme pak konečně dorazili do San Juan Teotihuacan, napsali jsme na naši ambasádu v Mexiko City, kde nám dali kontakt na mexickou kancelář celnic, kde nám řekli, že povolení pro auto se dá získat jen na hranicích. Takže jsme teď v dost absurdní situaci uprostřed Mexika. Zvláštní totiž je, že když nás stavěli policajti dřív, tak jim stačil papír o registraci. Tak třeba to bude tak i teď. Jenom pak na hranicích s Guatemalou, aby nám vystavili tamní povolení pro auto, potřebujeme potvrzení o zrušení mexického povolení. Tak nevím, jak zrušíme něco, co nemáme, ještě se z nás na stará kolena stanou kouzelníci ;)

Nicméně v průběhu získávání informací o povolení jsme dorazili do Choluly, kde jsme konečně u VW dealera objednali stěrač, a protože mělo trvat několik dní, než dorazí z továrny (nakonec to trvá delší dobu, než mělo), a protože RV park, ve kterém jsme strávili jednu noc byl drahý a nic moc, rozhodli jsme se kontaktovat někoho přes hospitalityclub.org, kde je Peťan zaregistrovaný. A tady jsme konečně měli štěstí. Našli jsme Claudii s celou její rodinou, která nás přijala jako vlastní, krmí nás tady, jezdí s náma na výlety a do kina, jsme tady jak v bavlnce, a jediný, co jsme zatím mohli udělat my pro ně, byl hrnec guláše. Taky dělají všecno pro to, aby nám pomohli s tím povolením, ale evidentně ani to, že je člověk Mexičan, nestačí na domluvu s mexickýma úředníkama.

Na druhou, tu lepší, stranu, jsme viděli parádní pyramidy v Teotihuacanu, a hlavně jsme s našima novýma kamarádama jeli na úžasný piknik pod Popocatepetl. Byli jsme ve skoro 4.000 metrech nad mořem, asi nejvýš, co jsem kdy byla, a opravdu byl cítit nedostatek kyslíku. Jak Popo, tak jeho sestra, nebo vlastně jeho milá - podle staré mayské(?) legendy - jsou impozantní, zlvášť když Popo vyfoukne čas od času oblak dýmu. Sopka je od roku1994 zase aktivní, takže se nemůže nahoru, ale úplně to stačilo tam, kde jsme byli.

A teď hurá do Guatemaly...