Peru II

Back from the jungle in Pedro Ruiz, we relaxed a little and then set off to discover other regions of Peru. There were two possible ways to the distant coast and we decided for the one that was shorter but in worse condition – 300 km of unpaved road through the mountains. Yet there were many things to see on the way.

First, we went to see the catarata Gocta, the third longest waterfall in the world. The two-hour walk was worth it, 771 metres of falling water were really impressive. However, driving back we had a flat tire and had to return to Pedro Ruiz one more time. Able to continue again, we went to Chachapoyas, town founded originally by the local tribe of the same name, and then to a small village of Tingo, the entry way to Kuélap, ancient fortress of the Chachapoyas way up above it. There are still present their round houses and towers used for religious purposes back then. We spent the night there and the next day went further South down the dirt road.

The next stop was Revash – old tombs of the indigenous people. We parked the cars on a grassy square of a nearby village and were immediately approached by a herd of local children who wanted to know again and again what our names were, how old we were, if we were married… It was a proper interview. The walk to the tombs was nice but tiring in the scorching sun.

Some parts of the dirt road were being repaired and the road was closed during most of the day. Our last stop was Leymabamba with the mummies museum, and then we went all the way without stopping to Baños del Inca, town already on a paved road. We arrived well after midnight, glad the dirt was over, and parked right outside the thermal swimming pools to be ready for a ducha in the morning. Before going to the pools, we were instructed by the lady at the reception that first we had to take a thorough shower with soap and shampoo. It was probably visible that we hadn’t taken shower for a few days.

We went to the nearby Cajamarca to wash our cars after the dirty journey. Then we wanted to do some shopping and do our laundry. We parked the car at one of the side streets and when we came back after an hour or two, we found out that somebody had stolen (or broken) our side mirror. Well, at least the things in the car were still there. For the night we went back to Baños del Inca and the following morning celebrated Kamil’s birthday with cake and candles. Then we set off and stopped on a nice spot on the way to the coast to celebrate a bit more with the bottle of local rum Kamil got for his birthday. This proved to be fatal as we had to stay one more day because nobody was fit for driving the next day.

Nevertheless, we made it to the coast in the end, and were surprised by the cold low fog that was covering it. Welcome to the Humboldt Current coast. We continued to Chicama, a small village but a great surf spot. It has the longest left wave in the world. Zuzka was enjoying it a lot, and the couple decided to stay for a few days. We also tried to help the local environment by joining the Sick of Trash.

Then we decided to move on a bit and continued to a small village of Huanchaco, close to Trujillo and the site of the Chan Chan – the largest administrative centre of the ancient local tribe of Chimú. We stayed in La Gringa Hostal, owned by a bubbly American who spent 25 years in Argentina and now moved to Peru. It was a very nice place to stay, especially because we had the kitchen and internet all for ourselves as there were no other guests at that time. We went for walks on the beach and watched the totora boats bobbing on the sea, visited the Chan Chan temple, still great after all these years but mostly sat in front of the computer to use the internet access.

Then Zuzka and Kamilek came from Chicama because Zuzka was leaving for the Czech Republic. We had a farewell party with dill sauce and wine (also it may sound like a bit weird we enjoyed it a lot, despite the fact that the dill wasn’t exactly the dill we are used to). In the morning Zuzka and Kamilek had to set off for Lima. It was sad to see them go, after more than half a year spent travelling together, and knowing that we would see Zuzka again in basically a year. It was the end of an era.

The red wine had a consequence for us – I spelt it on Petr’s T-shirt by accident so he had to wash it the next morning, and we forgot it in the hostel when we were leaving. But later during the journey we met a French couple who was planning to go to Huanchaco so we asked them to pick it up for us. So it’s not all over yet, hopefully.

Po návratu z džungle a krátkém odpočinku v Pedro Ruiz jsme vyrazili objevovat další krásy Peru. Ke vzdálenému pobřeží vedly dvě cesty a my jsme se rozhodli pro tu kratší, ale horší – 300 kilometrů prašné „silnice“  přes hory. Na druhou stranu na ní byla spousta věcí k vidění.

Jako první jsme se jeli podívat na catarata Gocta – třetí nejdelší vodopád na světě. Dvouhodinová procházka stála za to, 771 metrů padající vody je opravdu hodně. Cestou zpátky jsme bohužel píchli a museli se ještě jednou vrátit do Pedro Ruiz, protože nikde blíž nebyla žádná vulcanizadora, místní pneuservis. Už zase s nafouknutým kolem jsme pak dojeli do Chachapoyas, městečka původně založeným stejnojmenným místním kmenem, a pak dál do Tinga. Vysoko nad ním leží Kuélap, pevnost stejné kultury z 10. století. Stále jsou tam zachované původní kruhové domy a věže používané k náboženským účelům. Strávili jsme tam noc a ráno vyrazili po prašné polňačce dál na jih.

Další zastávka byl Revash – místo s hrobkami původních obyvatel. Auta jsme zaparkovali na travnatém náměstíčku blízké vesnice a téměř okamžitě nás obklopilo hejno místních dětí, které se nás pořád dokola ptaly, kolik je nám let, jak se jmenujeme, jestli jsme manželé… prostě regulérní výslech. Výlet k hrobkám byl hezký, až na to horko.

Některé části silnice se opravovaly a většinu dne byly zavřené. Naše poslední zastávka proto byla Leymebamba s mumiím muzeem, a pak jsme dali na jeden zátah celou cestu až do Baños del Inca, města konečně na asfaltu. Dojeli jsme po půlnoci a zaparkovali přímo před termálními lázněmi, abychom to ráno měli co nejblíž ke sprše. Druhý den jsme od paní vrátné dostali přesné instrukce, jak se před vstupem do bazénu pořádně vydrhnout mýdlem a šamponem. Asi na nás bylo vidět, že jsme se pár dní nemyli.

Po koupeli jsme odjeli do blízké Cajamarcy, abychom dopřáli očistu i Juráškovi, a taky jsme chtěli vyprat a nakoupit pár věcí. Zaparkovali jsme ve vedlejší uličce a když jsme se po zhruba dvou hodinách vrátili, zjistili jsme, že nám někdo ukradl (nebo rozbil) boční zrcátko. No nic, aspoň že věci vevnitř zůstaly nedotčené. Na noc jsme se všichni vrátili do Baños del Inca a ráno tam oslavili Kamilovy narozeniny s dortem a svíčkami. Pak jsme vyrazili dál směrem na pobřeží a cestou našli příjemné místo u řeky, kde jsme chtěli slavit ještě trochu víc, s lahví rumu, co Kamil dostal k narozeninám. To se nám stalo osudným. Druhý den totiž nikdo nebyl schopný řídit, takže jsme tam museli zůstat o den déle.

Na pobřeží jsme nicméně nakonec dorazili. Překvapila nás tam nízká oblačnost, mlha a vlezlá zima. Vítejte na pobřeží Humboldtova proudu. Dojeli jsme až do vesničky Chicama, která se pyšní nejdelší levostrannou vlnou na světě. Zuzka si ji chtěla pořádně užít, a tak se s Kamilem rozhodli tu pár dní zůstat. Ještě než jsme s Peťanem odjeli dál, všichni čtyři jsme pomohli místnímu životnímu prostředí akcí Sick of Trash.

My jsme potom pokračovali do dalšího malého města – Huanchaca. Nachází se kousek od Trujilla a hlavně kousek od Chan Chanu, největšího administrativního sídla dávného místního kmene Chimú. Ubytovali jsme se v hostelu La Gringa. Vlastnila ho milá a upovídaná Američanka, která strávila 25 let v Argentině a nedávno se přestěhovala do Peru. Moc se nám tam líbilo, hlavě proto, že jsme v podstatě měli celý hostel, tedy především kuchyň a internet, pro sebe. Většina hostů jezdí až na hlavní sezonu. Chodili jsme na procházky po pláži a pozorovali loďky z totorového rákosí houpající se na vlnách, jeli jsme se podívat na Chan Chan, ohromující i po staletích, ale většinu času jsme proseděli před počítačem, abychom využili přístup k internetu.

Pak přijeli Zuzka s Kamílkem. Zuzka odlítala na tři měsíce zpátky domů pracovat, a tak jsme udělali rozlučkový večírek s koprovou omáčkou a vínem (jenom ten místní kopr byl takový zvláštní). Ráno Zuzka s Kamílkem odjeli směr Lima a letiště. Bylo to smutné loučení, protože Zuzku uvidíme až někdy za rok. S děckama jsme společně strávili přes půl roku. Byl to pro nás velký milník, konec jedné slavné éry.

A ještě jednu dohru pro nás měl rozlučkový večírek – podařilo se mi na Peťana vylít víno, takže si ráno před odjezdem ještě pral tričko, které jsme tam bohužel pak zapomněli. Ale ještě není nic ztraceno – na cestě dál po Peru jsme potkali francouzský pár, který měl v plánu taky navštívit Huanchaco, tak jsme je poprosili, jestli by nám tričko nevyzvedli. Tak uvidíme.  

Photos / Fotky: